Úvaha Alberta Einsteina, která vystihuje postoj všech běžných smrtelníků - ..."jaký je smysl našeho života, jaký je smysl života všech živých tvorů vůbec? Znát odpověď na tuto otázku znamená DE ECCLESIA - být nábožensky založený. Ptáš-li se zda má vůbec smysl klást si takovou otázku, tak odpovídám - kdo život svůj i svých bližních má za něco nesmyslného, ten je nejenom nešťastný, ale není skoro schopen žít."..
Církev je nejstarším společenským útvarem, který přetrval věky a ovlivnil chod dějin. Vlivem nepříznivých poměrů v několika posledních desítiletích je všeobecná znalost o jejím poslání a částečně i o struktuře velice malá. To, co Vám pomocí současné techniky titul De Ecclesia nabízí, má jedinou ctižádost - pomoci překlenout tuto informační mezeru, podat stručnou formou, alespoň nejzákladnější informace a představit aspoň v hrubých rysech základy křesťanství a katolickou církev, i pokud jde o její učení.
K NAŠÍ ORIENTACI I V TÉTO DOBĚ PATŘÍ, AŤ CHCEME NEBO NE, I INFORMACE KOLEM PROBLEMATIKY KŘESŤANSTVÍ 
Celý projekt zpracování multimediálního titulu De Ecclesia je rozdělen do pěti částí. První část Vás uvede do života katolické církve v celé jeho pestrosti. Seznámí Vás například se základy víry, s vybavením kostela, dozvíte se o tzv. svátostech nebo o zapojení církve do veřejného života. Druhá část Vám ozřejmí, jak věřící prožívají církevní rok. Dozvíte se, proč a jak se slaví Vánoce, Velikonoce, kdy církev slaví svátky svých světců, a také o původu křestních jmen. Třetí část věcně pojednává o územní správě církve v České republice. Čtvrtá část je věnována duchovní hudbě a výtvarnému umění od nejranějších dob církve na našem území až po současnost. Celkovou informaci doplní pátá část, rejstřík.
OBSAH TITULU
O SOUVISLOSTI VĚDY A VÍRY svědčí fakt, že mnozí vědci věří v Boha. Zvláště mezi fyziky 20. století vidíme, že právě lidé, kteří se zasloužili o základní fyzikální koncepce, dospěli k hlubšímu pochopení role Tvůrce světa, čili k náboženskému názoru. DTP STUDIO využilo svých producentských kapacit a ve spolupráci s Biskupstvím královéhradeckým vydalo v edici CD LABYRINT multimediální titul CD-ROM, jehož cílem seznámit pokud možno co nejširší veřejnost s posláním církve. ZÁKLADY VÍRY - první část Vás uvede do života katolické církve v celé jeho pestrosti. Seznámí Vás například se základy víry, s vybavením kostela, dozvíte se o tzv. svátostech nebo o zapojení církve do veřejného života. CÍRKEVNÍ ROK Druhá část Vám ozřejmí, jak věřící prožívají církevní rok. Dozvíte se, proč a jak se slaví Vánoce, Velikonoce, kdy církev slaví svátky svých světců, a také o původu křestních jmen. ÚZEMNĚ SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ - ve třetí části, Územně správní členění, se představují jednotlivé české a moravské diecéze římskokatolické církve, seznámíte se i s církví řeckokatolickou a jejím exarchátem na území naší republiky. CÍRKEVNÍ UMĚNÍ - čtvrtá část je věnována duchovní hudbě a výtvarnému umění od nejranějších dob církve na našem území až po současnost. Celkovou informaci doplní pátá část, rejstřík.
O SOUVISLOSTECH VĚDY A VÍRY V ČLÁNKU J. GRYGARA Otázka: O souvislosti vědy a víry svědčí fakt, že mnozí vědci věří v Boha. Co byste k tomu řekl? Odpověď: na jedné straně je jistě třeba rozlišovat mezi vědeckými důkazy a řešením základního teologického problému existence Tvůrce.Věda v přísném slova smyslu teologickou otázku nemůže řešit - ani kladně, ani záporně. Na druhé straně je skutečně pravda, že mnozí vědci věří v Boha. Je to pro nás zvláštní zvlášť proto, že po dlouhou dobu existoval oficiální ideologický názor, že věda je neslučitelná s náboženstvím nebo že vědecký pracovník musí být intuitivní materialista, i když se formálně hlásí k náboženství, jinak by nemohl bádat.To je nedorozumění a sociologická fakta to též nepotvrzují. Zvláště mezi fyziky 20. století vidíme, že právě lidé, kteří se zasloužili o základní fyzikální koncepce, dospěli k hlubšímu pochopení role Tvůrce světa, čili k náboženskému názoru. Stálo by za zkoumání, co to vlastně znamená. Ve vědě ovšem demokracie příliš nefunguje. Nelze říci, že pravda je to, co zastává většina ... |
CENY A OBJEDNÁVKY De Ecclesia ZDE ZÁKLADY VÍRY
U první části projektu - Život církve - pravděpodobně strávíte nejvíce času. Jsou zde obsaženy základní informace o všem, co tvoří pestrou mozaiku života naší katolické církve, a jejich úkolem je ozřejmit význam a poslání církve v současném světě. Z uvedených bodů si složíte obraz dnešní církve, a budete-li pečlivě procházet jednotlivá témata, zjistíte, že opravdový život církve v celé jeho obsažnosti tvoří svým příspěvkem každý její člen: ať již kněz, či laik, ať dítě, či starý člověk upoutaný na lůžko, ať odkaz křesťana žijícího před věky, anebo poslání každého jednotlivého věřícího právě v naší době. V této části získáte pevný základ pro pochopení následujících částí.
Církev - původ a poslání, čemu věří, uspořádání církve, modlitba, bible a tradice, činnost církve
Svatá mše - co je mše svatá, bohoslužba slova, bohoslužba oběti
Bohoslužebné prostory - kostely, poutní místa Čech, Moravy a Slezka
Svátosti - křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání, manželství, kněžství
Liturgické slavnosti - pohřeb, svátostiny pro lidi a věci.
Slovo církev - ekklesia (z řec. ek-kalein) znamená "svolání", "shromáždění" a označuje shromáždění lidu náboženského rázu. Jejím zakladatelem je Ježíš Kristus, syn boží, který začal hlásat radostnou zvěst - příchod království Božího, které bylo slíbeno již dříve ve Starém zákonu. Zárodek a počátek Božího království je malá skupina těch, které Ježíš přišel shromáždit kolem sebe a jimž se sám stal pastýřem. Učil je novému způsobu chování, ale také, jak se mají modlit. Pán Ježíš dal svému společenství strukturu. Je to především volba dvanácti apoštolů s Petrem jako jejich hlavou. Oni, ale i ostatní učedníci (věřící), se podílejí na Kristově poslání, na Jeho moci a též na Jeho osudu (život, smrt a vzkříšení z mrtvých).
CÍRKEVNÍ ROK
Evropská civilizace udělala z času realitu, která existuje sama o sobě, nezávisle na nás. Ve skutečnosti je čas dimenzí všeho, co se zrodilo, co žije a umírá: čas je rozměrem člověka.
Čas křesťanů i církve je plný tajemství, která slavíme a která vyjadřují božské i lidské stupně naší cesty ke spáse. Tato tajemství (Vánoce, Velikonoce,...) prožíváme skrze Ježíše Krista a v Duchu svatém. V tomto smyslu mluvíme o církevním roku - je to čas utvářený bohoslužbami a svátky, které nás vedou ke spáse a zpřítomňují nám ji.
Dělení roku - doba adventní, vánoční, postní a velikonoční, mezidobí Liturgické barvy Mnoho videoukázek Úvaha Radima Palouše o Velkém pátku
Patroni a světci Čech a Moravy - 25 nejvýznamnějších patronů a světců naší země. Od Cyrila a Metoděje až po sv. Anežku Českou.
Český národní kalendář - měsíční dělení s linoryty všech světců
Kalendář církevního roku (tzv. liturgický kalendář) se utvářel během staletí. Zahrnuje dobu adventní a vánoční, postní a velikonoční, dobu "během roku" a celou řadu svátků svatých. Základní rytmus církevního roku je dán slavením neděle. Již první křesťané se shromažďovali vždy první den po sobotě "k lámání chleba" (Sk 20,7). Každá neděle je tedy slavením Kristovy smrti a jeho vzkříšení. Teprve od nicejského koncilu (r. 325) se Vzkříšení slaví v celé církvi zvláštními svátky - Velikonocemi.
Církevní umění
Titul De ECCLESIA obsahuje ukázky z výtvarného umění
Kodex vyšehradský Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
Rotunda sv. Jiří na Řípu Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě
Porta coeli v Předklášteří u Tišnova Mistr třeboňského oltáře, Mistr litoměřického oltáře Bartholomeus Spranger
Domácí oltářík, M. B. Braun Jan Blažej Santini, Josef Mánes Akademický malíř Jaroslav Šerých Akademický sochař Otmar Oliva Akademická malířka Ludmila Jandová
Titul De ECCLESIA obsahuje ukázky z duchovní hudby
Gregoriánský chorál, Hospodine, pomiluj ny, Svatý Václave
Renesance - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621) - Hudební ukázka: Kyrie
Baroko - Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676) - Hudební ukázka: Andělské přátelství, Jan Dismas Zelenka (1679-1745) - Hudební ukázka: In exitu Israel, Bohuslav Matěj Černohorský (1684-1742) - Hudební ukázka: Regina coeli
Klasicismus - Jiří Ignác Linek (1725-1791) - Hudební ukázka: Ukolébavka "Usni, mé děťátko" pro soprán, smyčce a varhany, František Xaver Brixi (1732-1771) - Hudební ukázka: Missa pastoralis - Sanctus, Jakub (Šimon) Jan Ryba (1765-1815) - Hudební ukázka: Česká mše vánoční - Communio
Romantismus - Antonín Dvořák (1841-1904) - Hudební ukázka: Stabat Mater - Eja, Mater, fons amoris
20. století - Petr Eben (* 1929) - Hudební ukázka: Salve Regina (1977), text Hermanus Contractus (1013-1054)
ÚZEMNĚ SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ
Je dobré znát kontakty a vědět kam se o křest, biřmování či svatbu obrátit. Proto jsme zařadili na CD i tato data. Je samozřejmé, že se jednotlivě data mohou časem měnit, avšak pokud se vyznáte ve struktuře můžete je snadno odvodit či jasně deklarovat. V jednotlivých zemích nebo národech je církev tvořena menšími celky: Církev - Provincie - Diecéze - Vikariáty (Čechy) a Děkanáty (Morava a Slezsko) - Farnosti. V současné době má Česká republika dvě církevní provincie - Českou církevní provincii a Moravskou církevní provincii.
Českou církevní provincii tvoří tyto diecéze: Arcibiskupství pražské - Biskupství českobudějovické - Biskupství královehradecké - Biskupství litoměřické - Biskupství plzeňské
Moravskou církevní provincii tvoří tato biskupství: Arcibiskupství olomoucké - Biskupství brněnské - Biskupství ostravsko - opavské V církevní provincii má jedno z biskupství titul arcibiskupství - v jeho čele stojí arcibiskup, nazývaný též metropolita (primas). Biskupství se skládají z menších celků nazývaných v Čechách vikariáty a na Moravě děkanáty, vikariáty (děkanáty) pak z jednotlivých farností.
V čele katolické církve stojí papež - zástupce Ježíše Krista, římský biskup. Papež spravuje církev spolu s ostatními biskupy. Biskupové spravují jednotlivé diecéze. V čele diecéze je sídelní biskup, kterému pomáhá jeden nebo více pomocných biskupů. Všichni diecézní biskupové a všichni jejich pomocní biskupové společně tvoří biskupskou konferenci jako trvalou instituci. Českou biskupskou konferenci tvoří biskupové České a Moravské církevní provincie. Společně vykonávají některé pastýřské úkoly a rozhodují o nejzávažnějších otázkách.
Duchovní správu v jednotlivých farnostech vykonává farář, který může mít jako pomocníka dalšího kněze - kaplana nebo jáhna. Farnosti ve vikariátu (děkanátu) zastupuje vikář (děkan). Jednotliví kněží v diecézi (vikář, děkan, farář, kaplan) jsou spolupracovníky sídelního biskupa a jsou mu podřízeni.
CENY A OBJEDNÁVKY De Ecclesia ZDE
TECHNICKÉ POŽADAVKY
K využití CD-ROM je nutný osobní počítač PC, mechanika CD-ROM a Microsoft Windows. Titul je ve formátu HTML a je možné využívat ho i na jiných platformách, pokud je na nich k dispozici prohlížeč HTML dokumentů. Tematika, o které pojednává tento CD-ROM, je značně obsáhlá. Dle závažnosti a též pro lepší pochopení celého problému je rozdělena do čtyř hlavních částí a rejstříku. Pro větší názornost dokreslují některá témata animace (formát GIF), autentické videosekvence (formát AVI) a zvukové ukázky (formát WAV).
PODĚKOVÁNÍ A POUŽITÁ LITERATURA
ZPRACOVATELSKÝ KOLEKTIV
Scénář: Karel Sodomka, Štefan Kratochvíl, Ing. František Felner, Bc. Mariana Felnerová, Produkce: Ing. František Felner, Karel Sodomka, Štefan Kratochvíl, Jazykový poradce: Bc. Mariana Felnerová, Jazyková korektura: Mgr. Marta Popelová,
Scanování: René Weinzettl, Příprava tiskových podkladů: Jiří Šulc, Digitální audio/video: Mikuláš Buleca, Ing. Daniel Jenne, Příprava HTML stránek: Ing. Daniel Jenne, Odborný poradce: ThDr. František Hašek, Lektorovali: Mons. Josef Socha, P. Ing. Miloslav Fiala OPraem., P. Ing. Jiří Heblt, Zvláštní poděkování za spolupráci - Nakladatelství Portál Praha za poskytnutí obrazového materiálu k části Rozdělení církevního roku, Miroslavu Krejčířovi (spoluautorovi Katolické ročenky 95), P. Františku Eliášovi, Marii Zatloukalové, Marii Felnerové, Marii Macháčkové, Kristině a Magdaleně Sodomkovým, Janu Štorkovi, manželům Letochovým, Anně Čermákové, Janu Janků, Ladislavu Jeníkovi, Anně Černé, Jaroslavě Soukalové
AUTOŘI TITULU DE ECCLESIA
Úvodní slovo: pomocný biskup Mons. Josef Kajnek, Slovo o obsahu: Marie Sodomková, Část první - Život církve TEXTY - P. Vladimír Janouch, P. Ing. Jiří Heblt, P. Pavel Dokládal, P. Vojtěch Brož, P. Jan Pata, RNDr. Jiří Grygar, CSc., Anežka Smičková, Mgr. Libuše Šrubařová, Lenka Došková, Vojtěch Vrana, Mgr. Petr Volák, Romuald Štěpán Rob OP, Ing. František Odehnal, Dr. Zdeněk Boháč, CSc., Jiří Macháček, Bc. Mariana Felnerová, Ladislav Zatloukal, FOTO - Jaroslav Hodík, Petr Janžura, Ota Nepilý, Vojtěch Vlk, Petr Hlavatý, Miroslav Beno, Karel Sodomka, Jiřina Sedláková, Ing. František Odehnal, Marie Sodomková, P. Jan Pata, Marie Soukalová, Bc. Mariana Felnerová, Roman Vencl, archiv redakce IKD - Pastrýř, GRAFIKA A KRESBY - Ludmila Jandová, Zdirad Čech, MLUVENÉ SLOVO - Radovan Lukavský, Jana Kubátová, P. Ing. Jiří Heblt, Eva Svobodová VIDEOUKÁZKY - Ing. Vladimír Hroch, Filip Dymák, VIDEOSTUDIO Ladislav Dvořák, VIDEOZÁZNAMY - Hugo Hrbek, archiv festivalu Porta catholica, Část druhá - Církevní rok TEXTY - P. Josef Matras, FOTO: Jaroslav Hodík, Ota Nepilý, Vojtěch Vlk, Ing. Petr Soukal, Ing. Petr Kamínek, Marie Sodomková, Pavel Vopálka, nakladatelství Portál, archiv redakce IKD - Pastýř, GRAFIKA A KRESBY - Ludmila Jandová, Zdirad Čech, VIDEOUKÁZKY - Filip Dymák, MLUVENÉ SLOVO - Radovan Lukavský, Část třetí - Územněsprávní členění - TEXTY A MAPY:Jiří Macháček, Dr. Zdeněk Boháč, CSc. FOTO - Petr Hlavatý, Jan Gryc, Ota Nepilý, Jiří Dobrovolný, Kristina Sodomková, Fratišek Řezníček, KRESBY - Zdirad Čech, Čtvrtá část - Církevní umění - TEXTY Mgr. Jitka Srovnalová, Mgr. Jan Kyselák, OBRAZOVÝ MATERIÁL - viz použitá literatura, HUDEBNÍ UKÁZKY - Mgr. Jan Kyselák, MLUVENÉ SLOVO Radovan Lukavský
POUŽITÁ LITERATURA
Katechismus katolické církve - Zvon 1995, Praha, Dokumenty II. vatikánského koncilu - Zvon 1995, Praha, Katolická ročenka 95 - S. Miriam Hrudníková, Miroslav Krejčíř, Josef Pala, Karmelitánské nakladatelství 1995, Kostelní Vydří, Adventní a postní zamyšlení - Radim Palouš, Karolinum 1992, Praha Naše víra - Zvon 1990, Praha, Po stopách Ježíšových - Gerhard Kroll, Portál 1996, Praha, Biblický slovník - Adolf Novotný, Kalich 1987, Praha, Český misál - ČKCH 1977, Praha, Poutní místa v Čechách - dr. Zdeněk Boháč, CSc., Debora 1995, Praha, Poutní místa Moravy a Slezska - Ing. František Odehnal, Debora 1995, Praha, Dar víry - Portál 1994, Praha, Denní modlitba církve (Breviář) - Vatikán 1987, Katolická periodika - AD, Mezinárodní katolický report, Nezbeda, Duha, Katolický týdeník, Světlo, Effatha, Teologické texty, Arcidiecézní zpravodaj, IKD - Pastýř, Setkání, Plzeňský zpravodaj, Zdislava, Oldin
NĚCO NAVÍC Z DTP STUDIA
Zní to neuvěřitelně, ale titul De Ecclesia vznikl bez jakýchkoli grantů, podpory centrálních orgánů a institucí. Entusiasmus, profesionalita a dohoda symbolických honorářů daly vzniknout dílu, které v multimediální podobě představuje křesťanské učení dnešní "počítačové" generaci. Dostalo se mu ve Vatikánu i udělení apoštolského požehnání papežem Janem Pavlem II . Ten, i přes svůj pokročilý věk, si titul, který mu předal arcibiskup Otčenášek, nechal demonstrovat na notebooku. Jak už to tak bývá, úspěšné dílo, které sklízí obdiv v zahraničí, je u nás doma stále jen "popelkou". Škoda...
Produkce a výroba titulu o církvi jako komerčního produktu přinesla sebou řadu otázek. A to nejenom v České republice. Každý ekonom Vám řekne, že prodávat takový titul je nemožné - a přesto se tento titul dokázal dostat z červených čísel. Každý marketingový ředitel Vám řekne, že není nic složitějšího, než "prodávat" církev. Přesto o osud titulu projevil zájem renomovaný anglický časopis Marketing Director International. Přestože titul hromadně nekoupila žádná organizace pomáhá na mnoha školách ve výuce, a to i v církevním školství. Je jen škoda, že se doposud nenašla žádná organizace, která by podpořila distribuci tohoto titulu k většímu počtu uživatelů.
I V DNEŠNÍM USPĚCHANÉM SVĚTĚ MŮŽE VZNIKNOUT DÍLO, KTERÉ MÁ STÁLOU HODNOTU
Z řady poděkování a doporučení vyjímáme dopis z Vatikánu ze dne 3.12.2001, který tlumočí poděkování Jana Pavla II, papeže katolické církve, dopis Kanceláře presidenta republiky ze dne 4.12.1997 který tlumočí uznání presidenta republiky Václava Havla, biskupské církevní schválení titulu ze dne 20.11.2001 a udělení schvalovací doložky České biskupské konference k zařazení dle § 40, ods.1, zákona 4.29/1984 Sb. do seznamu školních pomůcek... Ze seznamu poděkování uživatelů vyjímáme vyjádření k širokému použití titulu De Ecclesia ve výuce religionistiky, etiky, náboženství, dějepisu, češtiny, výtvarné či hudební výchovy z gymnázia Václava Jana Tomáška či obdobný dopis z gymnázia Bohuslava Balbína.
UKÁZKY Z TITULU DE ECCLESIA
KAŽDÝ MÁME SVÉ KŘESTNÍ JMÉNO - s křesťanstvím se setkáváme prakticky všichni z nás, ještě před tím než se narodíme. Skutečně, je to tak! Jednou z příjemných povinností rodičů je najít křestní jméno pro svého potomka. A jak už to tak bývá, všechny věci na světě mají svůj původ. VELIKONOČNÍ TRIUUM A DOBA VELIKONOČNÍ - největší křesťanské svátky v roce, které oslavují vzrod života. Připadají na neděli blízkou židovskému svátku Paschy, tj. na neděli po prvním jarním úplňku. Brzy bylo před tyto svátky předsunuto velikonoční třídenní - Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
DESATERO A ZÁKLADNÍ PRAVDY Pro život věřících v církvi jsou důležitá přikázání. Ukazují a vymezují cestu člověka k Bohu. Některá přikázání jsou dána přímo Bohem a Jeho Synem Ježíšem Kristem, některá stanoví církev. Desatero Božích přikázání - jsou součástí smlouvy, kterou uzavřel Bůh se svým vyvoleným národem na Sinaji.
GENESIS ANEB STVOŘENÍ SVĚTA Písmo svaté Starého zákona První kniha Mojžíšova Genesis. Kapitola první. Den první Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: Budiž světlo a bylo světlo...
| KAŽDÝ MÁME SVÉ KŘESTNÍ JMÉNO Křest je jedna ze svátostí křesťanského života, s kterou se často setkáváme. Co však křest znamená, jak probíhá a k čemu nás zavazuje? Není špatné to vědět a až budete jako rodič nebo kmotr postaven před tuto otázku si ji umět i zodpovědět. Textová ukázka z titulu (na CD najdete i videosekvence a množství fotografií a obrázků, které jsme z důvodů přenosových cest nemohli na internet umístit)... Křtít znamená ponořit do vody (řec. baptizein). Pověření křtít dostala církev od svého zakladatele a Pána Ježíše Krista (Mt 28,19-20). Křest je vstupní branou křesťanského života (života v církvi). Křtem je člověk osvobozen od každého hříchu (provinění), který do té doby učinil. Nestává se tím samozřejmě dokonalým a bez hříchů, ale dostává se mu pomoci žít svůj život novým (lepším) způsobem. Skrze křest se stává člověk Božím dítětem a má podíl na Božím životě. Křest je vlastně uzavřením smlouvy mezi člověkem a Bohem - člověk dobrovolně dává Bohu souhlas, aby vedl a chránil jeho život, a vyjadřuje ochotu žít tak, jak si to Bůh přeje a jak to hlásal a také svým životem ukázal Ježíš Kristus. Pokřtěný člověk je povolán ke službě druhým lidem (bližním) a ke svědectví o své naději, kterou má skrze svůj život s Bohem. Křest uděluje za běžných okolností biskup, kněz nebo jáhen se slovy: "Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého" při současném trojím ponoření do vody nebo vylití vody na hlavu křtěného. Mimo to jsou součástí křestních obřadů modlitby, čtení z Písma svatého, mazání olejem (jako symbolem síly), předání zapálené svíce (jako symbolu světla na cestu) a bílé roušky či oděvu (jako symbolu nového života). Přijetí křtu předchází období přípravy na křest (tzv. katechumenát), kdy se čekatel seznamuje s životem a učením církve. Křtěný musí vyznat víru v Boha (kterou má církev) a zříci se zlého. Při křtu dětí tento závazek přejímají rodiče a kmotr, který má (spolu s rodiči) pokřtěnému pomáhat žít a rozvíjet to, co ve křtu přijal. S křesťanstvím se setkáváme prakticky všichni z nás, ještě před tím než se narodíme. Skutečně, je to tak! Jednou z příjemných povinností rodičů je najít křestní jméno pro svého potomka. A jak už to tak bývá, všechny věci na světě mají svůj původ. Nejinak je tomu u křestních jmen. Možná, že by bylo dobré vědět, co které jméno znamená a jaká je jeho historie. I v tom Vám produkt De Ecclesia pomůže. Obsahuje totiž mnoho dat, která využijete. Jedni z nich jsou i databáze křestních jmen a významů, srovnané v abecedním pořádku. Pro účely prezentace na internetu vyjímáme část od písmene A. ADALBERT, Albert - něm. = "skvějící se přednostmi (původem)" - viz Vojtěch. ADAM - hebr. = "pozemšťan". Adam, biblická postava, představuje prvního člověka. (24. 12.) ALBERT - zkráceno z Adalbert - viz tam. Sv. Albert Veliký, biskup. Největší učenec své doby, objevil pro křesťanskou filozofii Aristotela. Kromě teologických a filozofických traktátů je autorem mnoha přírodovědných studií. Přednášel na universitě v Kolíně n./R. a v Paříži. Jeho žákem byl mj. Tomáš Akvinský, † 1280. (15. 11.) Sv. Albert Laski, Polák. Při návratu z pouti do Říma byl ukamenován náboženskými odpůrci. † 1605. (30. 10.) ALENA - zkrác. z Magdalena nebo obměna jména Helena - viz tam. ALEŠ - viz Alexej. ALEXANDR - řec. = "ochránce mužů". Sv. Alexandr I., papež a mučedník, 2. stol. (3. 5.). Sv. Alexandr Alexandrijský, patriarcha. Hájil pravou víru proti bludaři Ariovi. 4. stol. (9. 2.) ALEXEJ, Aleš - řec. = "obránce". Sv. Alexej, žebrák, 4.-5. stol. (17. 7.). Sv. Alexej Falkonieri, zakladatel servitů. † 1310. (17. 2.) ALFONS - pravděpodobně z něm. = "připravený k boji". Sv. Alfons Navaret, OP, misionář a japonský mučedník. † 1614. (1. 6.). Sv. Alfons z Liguori, původně advokát, biskup, učitel církve, významný právník a moralista, zakladatel redemtoristů, jejichž posláním jsou lidové misie. Ve stáří a nemoci měl těžká pokušení proti víře, pokoře a čistotě. Dlouhodobou duševní temnotu přemáhal modlitbou. Říkal: "Při všech svých hříších doufám v svého Spasitele. Nespoléhám na své skutky, nýbrž na zásluhy Ježíše Krista." † 1787. (1. 8.) ALOIS, Aloisie, (Lola, Lolek) - snad z něm. = "celý moudrý". Sv. Alois Gonzaga vynikal mravní čistotou, dobrovolně ošetřoval nemocné morem, sám se jím nakazil, zemřel 23letý r. 1591. (21. 6.). Bl. Aloisie z Marijaku spolupracovala v Paříži se sv. Vincentem z Paula v charitativní činnosti. Když ovdověla, věnovala svůj majetek i čas charitě. Stála u zrodu kongregace Dcer křesťanské lásky (Šedé sestry). Dobrovolné ošetřovatelky učila, jak mají pečovat o chudé, jak ošetřovat nemocné, vedla je ke zbožnosti a účinné lásce. † 1660. (14. 3.) ALŽBĚTA, Elizabeth, Eliška, Elsa, Líza, Běta, Babeta - hebr. = "Bůh splnil slib". Sv. Alžběta, matka Jana Křtitele. (5. 11.). Sv. Alžběta Uherská (Durynská), kněžna, dcera uherského krále. Přes odpor knížecího dvora žila prostě, pomáhala chudým, ošetřovala nemocné, vykonávala hrubou práci. S manželem, se kterým ji poutalo vroucí přátelství a láska, měla 4 děti, po smrti manžela byla vyhnána z hradu a žila v bídě. Později se s ní rodina smířila a hmotně ji zajistila. Alžběta se pak zcela oddala službě chudým a nemocným. O lidech, kteří zdůrazňovali svou "zbožnost" zarmoucenou tváří, říkala: "Divní lidé. Tváří se, jako by chtěli Boha strašit, místo aby mu přinášeli oběť s veselou tváří." † 1231. (17. 11.) AMBROŽ - řec. = "nesmrtelný, nebeský". Sv. Ambrož byl původně místodržitelem Ligurie a Emilie, nečekaně byl zvolen za biskupa v Miláně. Učitel církve, původce tzv. ambroziánské liturgie. Ovlivnil duchovní vývoj sv. Augustina. V jeho spisech je rčení: "Kde je Petr, tam je církev." † 397. (7. 12.) ANASTÁZIE (Nasťa) - řec. = "znovuzrozená". Sv. Anastázie, mučednice. Měla pověst jedné z nejkrásnějších a nejctnostnějších Římanek. Když ovdověla, rozdala své statky chudým. Byla upálena asi r. 304. (25. 12.) ANDĚLA - z řec. angelos = "posel". Sv. Anděla z Foligna, když jako mladá ovdověla a přišla o 3 děti, vstoupila do 3. řádu sv. Františka. Říkala: "Duchovní život nezáleží ve zjeveních, která mohou činit člověka domýšlivým, nýbrž v činorodé lásce k Bohu." † 1309. (4. 1.) ANDREA - viz Ondřej. ANEŽKA, Agnes - řec. = "čistá, neposkvrněná, svatá". Sv. Anežka Římská patří k nejslavnějším římským mučednicím. Byla pro svou víru postavena před soud sotva 13letá. † 304 (21. 1.). Svatá Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I., zakladatelka špitálu a kláštera Na Františku, přítelkyně sv. Kláry. Svou moudrostí a mírností výrazně zasahovala do veřejného života. Oplakávaná celým národem zemřela 77letá r. 1292. (13. 11.) ANNA, Hana - hebr. = "omilostněná". Sv. Anna, matka Panny Marie. (26. 7.) ANTONÍN, Antonie - římské jméno. Sv. Antonín Veliký, poustevník v Egyptě, měl mnoho žáků, dopisoval si s císařem Konstantinem, který jej žádal o modlitby a rady. Jeho zásada: "Z ctností je nejdůležitější opatrnost. Často lidé toužící po dokonalosti zbloudili, protože zašli až do výstředností, kde ctnost ztrácí svou líbeznou tvář a začíná být poblouzněním." Ze 105 let života prožil skoro 90 let na poušti. 4. stol. (17. 1.). Sv. Antonín z Padovy, slavný kazatel, vynikal učeností, patřil do skupiny sv. Františka z Assisii. Učitel církve. † 1231. (13. 6.) ARNOŠT (Ernest) - něm. = "vážný, rozhodný". Bl. Arnošt, opat a mučedník. † 1096. (12. 1.) AUGUSTIN - adoptivní jméno k Augustus (vznešený). Sv. Augustin, biskup v Hipponu, učitel církve, rétor a právník, významný myslitel, největší teolog starověkého Západu, zakladatel západní řehole. V mládí se přikláněl k manichejskému bludu a ani jeho mravní život nebyl bezúhonný. Na jeho obrácení měli podíl hlavně milánský biskup sv. Ambrož a vytrvalé modlitby Augustinovy matky, sv. Moniky. Jeho výrok: "Nespokojené je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Pane." † 430. (28. 8.) |
| VELIKONOČNÍ TRIUUM A DOBA VELIKONOČNÍ Velikonoce připadají na neděli blízkou židovskému svátku Paschy, tj. na neděli po prvním jarním úplňku. Brzy bylo před tyto svátky předsunuto velikonoční třídenní, tzn. tři dny vyznačující se významnými bohoslužbami: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Zelený čtvrtek je den, kdy Kristus ustanovil svátost eucharistie a kněžství. Bohoslužby tohoto dne jsou proto zaměřeny tímto směrem. Dopoledne slaví každý sídelní biskup se svými kněžími mši, při níž kněží obnovují své kněžské sliby: ochotu sloužit Kristu i lidem, poslušnost biskupovi a celibát. Biskup při této mši posvětí tři druhy svatých olejů, které se používají při udílení - slavení svátostí. Ve večerních hodinách se pak slaví mše svatá na památku Poslední večeře Páně. Eucharistie je svátost Kristovy lásky ke všem lidem. Mimořádně silným vyjádřením této skutečnosti je obřad umývání nohou: jako Kristus umyl učedníkům nohy (Jan 13), tak si máme navzájem činit i my - odpouštět, sloužit druhým. Podobně pozdravení pokoje, obvyklé při každé mši, stává se zde výrazem odpuštění a ochoty obnovit narušené vztahy. Po této mši následuje eucharistická adorace. Liturgická barva Zeleného čtvrtku je bílá. Jméno "Zelený čtvrtek" pochází ze starých dob, kdy to byl den přísného postu a bylo dovoleno jíst (kromě chleba) jen zeleninu. Velký pátek je den, kdy zemřel Kristus za spásu celého světa. Církev v tento den neslaví žádnou mši. V odpoledních hodinách se věřící scházejí ke slavení památky Umučení Páně: při bohoslužbě slova nasloucháme starozákonnímu proroctví o trpícím Božím služebníku a pašijím podle sv. Jana. Vrcholem velkopáteční liturgie je uctívání kříže - symbolu vykoupení. Liturgická barva je červená. Je to den, kdy se věřící přísně postí. Na Bílou sobotu církev nekoná žádnou bohoslužbu, ale setrvává na modlitbách u Kristova hrobu a rozjímá o tajemství Kristova života a smrti. Velikonoční vigilie už nepatří k Bílé sobotě, ale k neděli Zmrtvýchvstání Páně. Proto se slaví po setmění. Nesmírně bohatá liturgie se svými symboly a kontrasty nás vtahuje do centra posvátného dění: vigilie (z lat. vigilare - bdít) začíná liturgií světla. Od posvěceného ohně se rozsvítí paškál, velikonoční svíce, jako symbol vzkříšeného Krista. Věřící si od ní rozsvítí svoje svíce a vedeni jáhnem (popř. knězem), který nese paškál, potmě vstupují do kostela. Jáhen zpívá velikonoční chvalozpěv Exsultet. Následuje 7 čtení ze Starého zákona a 2 čtení z Nového zákona. Po promluvě kněze pokračuje vigilie křestní liturgií: posvěcení křestní vody, křest katechumenů a obnova křestního slibu, na kterou se věřící připravovali 40 dní. Zde je vrchol celého postu i Velikonoc: vše, co předcházelo, byla příprava - vše, co bude následovat, je rozvedení a prožívání vlastního křtu. Třetí část velikonoční vigilie je slavení eucharistie. O Veliké noci a na Boží hod velikonoční propuká radost pokřtěných ve chvalozpěv Bohu. Radost a jásot zní ze stále se opakujícího "aleluja" (hebrejsky "chvalte Boha!"), které trvá nejen o velikonočním oktávu, ale po 50 dní: tajemství naší spásy je tak bohaté, že církev rozšířila jeho slavení na celých sedm týdnů. Čtyřicet dní po Vzkříšení oslavujeme Nanebevstoupení Páně. Deset dní nato dovršuje velikonoční dobu slavnost Seslání Ducha svatého, tvz. Letnice. Svátky Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic jsou tři fáze jediného velikonočního tajemství, na němž máme účast: Ježíš Kristus zemřel pro spásu světa, vstal z mrtvých, s oslaveným lidským tělem vstoupil do Otcovy slávy a dává nám svého Ducha, který nás posílá do světa. |
| DESATERO A ZÁKLADNÍ PRAVDY Pro život věřících v církvi jsou důležitá přikázání. Ukazují a vymezují cestu člověka k Bohu. Některá přikázání jsou dána přímo Bohem a Jeho Synem Ježíšem Kristem, některá stanoví církev. Desatero Božích přikázání - Tato přikázání jsou součástí smlouvy, kterou uzavřel Bůh (Hospodin) se svým vyvoleným (izraelským) národem na Sinaji. Jsou to tato přikázání: V jednoho Boha věřit budeš. Nevezmeš jména Božího nadarmo. Pomni, abys den sváteční světil. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Nepožádáš manželky bližního svého. Aniž požádáš statku jeho (podle Ex 20,1-17). Přikázání lásky k Bohu a bližnímu - připomíná je Pán Ježíš, jsou uvedena ve Starém zákoně. Církevní přikázání: V neděli a zasvěcené svátky slavíme mši svatou. V pátek vykonáváme kající skutek. Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst. Alespoň jednou ročně - nejlépe v době postní nebo velikonoční - se vyzpovídáme a přijmeme tělo Kristovo.
Církev vyznává a učí tyto základní pravdy: Bůh je jeden. Bůh je nejvýš spravedlivý. Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. Duše lidská je nesmrtelná. Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba. |
GENESIS ANEB STVOŘENÍ SVĚTA Poslechněte si, prohlédněte si obrazy a začtěte se do textu příběhu příběhů - příběhu o stvoření světa - příběhu Genesis. Kliknutím na jednotlivé dny spustíte mistrovský přednes Radovana Lukavského ve formátu WMA (na CD v kvalitě WAV), obrazy Ludmily Jandové jsou na CD ve o vysokém rozlišení. Písmo svaté Starého zákona První kniha Mojžíšova Genesis. Kapitola první. Den první Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: Budiž světlo a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. Den druhý I řekl Bůh: Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod. Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou a stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý. Den třetí I řekl Bůh: Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš. A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval mořem. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: Zazelenej se země zelení, bylinami, které se rozmnožují semeny a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny. A stalo se tak. Země vydala zeleň, rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí. Den čtvrtý |